Už od školních lavic nás rodiče i učitelé nabádají, abychom správně drželi své tělo. Proto slýcháváme nejčastěji povely „nehrb se“, „narovnej se“. K čemu je abychom správně drželi své tělo? Důvod nespočívá pouze v dobrém pocitu a dobrém vzhledu, ale především v tom, aby nedocházelo k nadměrnému každodennímu přetížení našich kloubů. Je-li toto zatížení optimální, tak hovoříme o tzv. „správném držení těla“. Je-li chybné, pak je důvodem vzniku kloubního opotřebovávání s následnými dopady do jejich struktury. Co tedy můžeme z pohledu zatížení našich kloubů a svalů považovat za správné? Na tuto otázku zatím neexistuje jednoznačná odpověď, neboť experimentální hodnocení všech faktorů, které držení těla ovlivňují (anatomický tvar kostí, kvalita funkce centrální nervové soustavy, charakter vazivových struktur atd.) má omezené možnosti. Při shrnutí všech poznatků lze však říci, že „optimální“ držení těla spočívá ve vyváženém uspořádání částí těla vůči sobě tak, kdy klouby se nachází v tzv. neutrálních polohách. Poloha, ve které se při držení těla nachází naše klouby není důležitá pouze pro sed nebo stoj, ale také pro jakýkoliv pohyb. Provedeme-li například pohyb končetinou, automaticky musíme zapojit i svaly, které zpevňují naší páteř, hrudník i pánev. Znamená to, že při jakémkoliv pohybu zapojujeme vždy i svaly, které vlastní pohyb neprovádí, ale zpevňují naše tělo.

Za této situace stabilizující svaly, které udržují nastavení částí těla v různých pozicích i během pohybu, pracují v rovnováze, ale především s minimální možnou silou. Pokud dochází vychýlení částí těla mimo neutrální polohu, pak automaticky svaly na jedné straně toto vychýlení korigují a jsou tak více zapnuty a na klouby působí nefyziologické síly – páčí se. Mezi cvičební systémy, které zlepšují funkci svalové kontroly pro držení těla patří metoda Pilates, která je zaměřená zejména na posílení svalů, které zpevňují trup.

Veškerý pohyb zde vychází ze stabilního středu - tzv. Powerhouse (centrum síly), která se promítá do všech periferních částí těla, tedy končetin. Svaly se tak neposilují izolovaně, ale v synergiích, neboli v souhře. Velký důraz je pak kladen zejména na hluboké břišní a zádové svaly a svaly pánevního dna. Na rozdíl od systému Dynamické neuromuskulární stabilizace není tolik kladen důraz na bránici, která patří k jednomu z nejvýznamnějších stabilizačních svalů. Vyváženou aktivací všech těchto svalů je kontrolován nitrobřišní tlak, který tak vytváří zpevnění celého trupu. Orgány břišní dutiny můžeme přirovnat k tekutému míči, který je v případě vyvážené aktivity svalů v jeho okolí stlačován rovnoměrně ze všech směrů a tím vytváří pevnou oporu pro páteř. Páteř, jež je tímto způsobem stabilizována, odolává zatížení během denních činností a také je chráněna při sportovních aktivitách. Pro správné držení těla a zapojení svalstva při pohybu je také zásadní způsob dýchání, který se mění právě správným cvičením stabilizačních svalů.

Při cvičení je také kladen na prožitek tělesného pohybu, a tím pro jeho lepší centrální kontrolu. Pro tuto metodu je také charakteristická přesnost provedení jednotlivých pohybů každého cviku, a proto i nepatrné chyby v provedení mohou mít negativní účinek. V tomto kontextu je velmi důležité provádět toto cvičení pod vedením vyškoleného instruktora. Cvičení se nelze naučit podle videa či obrázků. Ve svém efektu musí být posíleno vytvořením vlastního pocitu těla. Tento systém je tak účinný právě díky koncentraci na každý pohyb.

V případě zohlednění brániční funkce při zajišťování centra síly Powerhouse považuji tuto metodu za velmi vhodnou. Její výhodou je také, že neklade nároky na věk, trénovanost, prostor ani pomůcky a díky různým stupňům náročnosti ji lze s účinností aplikovat jak na začátečníky, tak i na velmi zdatné sportovce.

Prof.PaedDr.Pavel Kolář, Ph.D.